Když mi umřela manželka se kterou jsem byl čtyřicet let, zažíval jsem hrozný pocit prázdnoty a osamění. Několikrát jsem  zašel na pivo do herny, bylo tam velmi levné.  Nejdřív  jsem jenom pozoroval, jak lidi hrajou automaty, pak jsem to taky zkusil a začalo mne to bavit. Dal jsem si pár piv, hrál automaty a na všechno zapomenul, bylo mi dobře. Jenže po několika měsících se mi nedařilo odejít z herny, i když jsem něco vyhrál. Za rok jsem byl na ulici, úspory na stáří pryč a jen dluhy. Zachránila mne dcera, odvezla mě do Bohnic, teď jsem půl roku po léčbě, platí mi podnájem, než se z toho dostanu.