„Jednou mi moje nová přítelkyně řekla: „Jak je možné, že děláš patnáct let špičkového kuchaře a nic nemáš, vlastně máš jen dluhy? Těžko jsem jí to vysvětloval, vymyslel jsem si pohádku o neúspěšném podnikání, ale já vlastně vše co vydělám hned prohraju.“
Do herny mě zavedl můj přítel, byl to gambler, nakonec skončil špatně, spáchal sebevraždu, ale to bylo dlouho po našem rozchodu. Já do heren chodit nepřestala, byl tam takový klid, u automatu mi bylo dobře, trávila jsem tam hodě času. Ale pak mi to lezlo do peněz, nabrala jsem si půjčky a bylo mi z toho zle. Často jsem si v herně říkala, kdyby tak někdo přišel, kdo mě zná a řekl: „Ježíš Mária, co tu děláš, nechceš nějak pomoct?“ Ale nikdo nepřišel a já se bála někomu svěřit. Prasklo to, až když mě doma naháněli kvůli nesplácení půjčky. Chodím k psycholožce a na skupinu Anonymních gamblerů, o peníze se mi stará sestra. Už nehraju čtyři měsíce.