Jaroslav, 38 let:

Už nehraju dva roky, skončil jsem na psychiatrii v Bohnicích a dokončil ústavní léčbu. Když si vzpomenu jak jsem se kvůli hazardu ponižoval, jak jsem totálně pod cenou rozprodal svojí a  potom i otcovu sbírku starožitností, je mi z toho zle. Co se stalo už nenapravím, hlavně že už nemám ten hazard pořád v palici  a můžu normálně žít.