Kamil, 52 let:

„Když se mi dařilo, jezdil jsem ráno z kasina domů taxíkem  a litoval ty chudáky, co čekali v zimě na zastávce na tramvaj a jeli do práce. Já se hezky vyspal, šel na dobrý oběd a večer zase do kasina. To ale skončilo za pár měsíců. Pak jsem chodil ráno pěšky domů a záviděl těm lidem, že mají práci a určitě nemají tak strašné dluhy jako já.“