Sportovní sázky mi začaly ničit můj život. Jsem tenisový trenér, myslel jsem si že můžu sázením na tenis vydělat peníze. Dlouho mi trvalo než jsem se odhodlal zavolat. Na skupině Anonymních Gamblerů v Bohnicích bylo snad padesát lidí se stejným problémem. Nesázím více než tři měsíce, mám lepší náladu, zase mne baví trénovat a lidé si všimli pozitivní změny v mém chování.

Já začala hrát s přítelem, chodili jsme  s partou po diskošce do kasína a do heren. Mě se to začalio  líbit, pak už jsem tam chodila sama, ale hrozně se styděla. Prohrávala jsem čím dál víc, nabrala si půjčky, nakonec to prasklo a přítel mě tím začal brutálně vydírat, když jsem něco nechtěla udělat, řekl: „Tak, a teď pojedeme k vašim a já jim řeknu, co jsi zač!“ Nakonec jsem se z toho dostala,  řekla to našim, absolvovala léčbu a rozloučila se s přítelem. Byl to hajzl, který mě jen využíval.

Už půl roku nehraju a zase mi začal fungovat mozek. Přihlásil jsem se  na vejšku, kterou mám nedodělanou, protože v mé hlavě byly jen kurzové sázky. Dokud se sázelo na pobočkách, tak to šlo, ale chytrý telefony a live sázky, to byl můj konec. Věnoval jsem tomu naprosto všechen čas! Zrušil jsem si všechny účty, mám telefon pro důchodce a zase začínám normálně žít.

Půl roku po ukončené ústavní léčbě se mi podařilo dosáhnout na osobní bankrot! Advokát mi říkal, ať u soudu neříkám, že mám dluhy kvůli hazardní hře. Ale já nechci lhát, vše jsem řekl a soudkyně to ocenila. Moc se mi ulevilo, pět let s minimálním příjmem zvládnu, práci mám, vidím to vše velmi optimisticky!

Byl jsem na týdenní dovolené na horách v cizině a měl jsem vypnutý telefon. Po návratu do Prahy jsem měl spoustu nepřijatých hovorů a zpráv. Připomnělo mi to dobu, kdy jsem se skrýval před věřiteli, bál se zapnout telefon  a manželka šílela co se se mnou děje, že se mi nemůže dovolat. Už nehraju tři roky, pomohla mi ústavní léčba v Bohnicích, a zvednout telefon se rozhodně nebojím, je to velká úleva.

Nehraji přes rok a opravdu si užívám život bez stresů z hazardu. Rozešla jsem se s přítelem, který mě kvůli hraní automatů a dluhům vydíral. Musela jsem dělat co chtěl, jinak hrozil, že všechno řekne mým rodičům. Teď jsem svobodná! Chodila jsem půl roku na Anonymní gamblery v Praze, moc mi to pomohlo. Bývalý přítel to dlouho nemohl rozdejchat, že nade mnou ztratil moc.

Já začal hrát ruletu kvůli dluhům, chtěl jsem získat peníze na jejich zaplacení. Obchodoval jsem osm roků na burze a v jeden den přišel o všechno, i o velké množství půjčených peněz. Hazardním hraním jsem si ale nasekal ještě větší dluhy. Rok po skončení ústavní léčby se mi podařilo dosáhnout na osobní bankrot, nebude to lehké žít pět let s minimem peněz, nevím jak to bude moje nová partnerka snášet. Důležité je že nehraju a nemusím lhát, to je úžasný komfort!

(Abstinuje od hazardní hry a alkoholu jeden rok po ústavní léčbě, pravidelně dochází na skupinu Anonymních gamblerů a jednou měsíčně k psycholožce.) Pamatuji si, že když jsem jel někam na školení, mé peníze  na zaplacení pobytu v hotelu zmizely v automatech hned první noc. Pak jsem si různě půjčoval, lhal že mám nějak zablokovanou kartu, dokonce jsem i několik lidí okradl. Teď jsem jel na týdenní školení, zaplatil vše hned první den při příjezdu a mohl se na všechno pořádně soustředit.

Lhal jsem všem, až později mi došlo že zbytečně, skoro všichni to časem věděli. Táta je doktor a jednou se na mě sesypala celá rodina, ať vyklopím co mám za dluhy, děsně mě začali mačkat, babička, děda i strejda. Stejně jsem jim řekl jen část, ale i to s nima zamávalo, hlavně zastavená půlka baráku u lichvářů. Táta mi s tím pomohl,  ale ještě dva roky utrpení trvalo, než jsem nastoupil ústavní léčbu. Začalo to pokerem,  byl jsem fakt dobrej, jenže mě zničily automaty, tam to bylo rychlý.  Teď to vypadá, že si dodělám vejšku.

Začala jsem hrát před čtyřmi roky, po diskošce  chodila naše parta do kasína, kluci hráli automaty a ruletu a mě to bavilo, měla jsem vždycky štěstí. Pak jsem se tam chodila uklidňovat sama, i když tajně aby mě nikdo neviděl, styděla jsem se za to. Pak přišly prohry, půjčky nejdřív u bank, pak u Providentu a další nebankovní. Když to prasklo, začal mě s tím přítel vydírat a ovládat, stále hrozil že to řekne našim, toho jsem se strašně bála a taky mi něco napůjčovali.  Bylo to nejstrašnější období mého života! Pomoha mi kámoška, společně jsme šli na skupinu Anonymních gamblerů, já potom také k psycholožce která se na gambling specializuje. Řekla jsem to našim, mamka mi spravuje peníze  a chodíme  spolu nakupovat, vždycky si uděláme krásné odpoledne, zajdem na kafčo, pokecáme, cítím se zase svobodná.