Byl jsem na dně, už mi v bance nechtěli půjčit a napadla mne šílená myšlenka, že někoho přepadnu. Čekal jsem v komerčce  a pozoroval lidi jak choděj k pokladně. Chtěl jsem jít za někým kdo si hodně vybral a přepadnout ho. Viděl jsem starýho dědu, jak si dává do obálky balík peněz a strká si to do kapsy u kabátu. Nenápadně jsem ho sledoval, pak  se přibližoval, že ho chytnu zezadu za krk, vyrvu mu to z kapsy a uteču. Strašně mi bušilo srdce, měl jsem strach. V poslední chvíli jelo v protisměru auto policajtů, já se děsně lekl  a začal utíkat pryč, nevšimli si mě. Teď mám za sebou ústavní léčbu na psychiatrii v Opavě, nehraju a řeším ty děsný průšvihy. Ale žena se sem mnou asi rozvede.